Vyrážíme na expedici do Kyrgyzstánu - report...

Tak se to povedlo, první "motorizovaná" skupina naší expedice už je v Biškeku. 6500 kilometrů zvládli za necelých 5 dní. A to je slušná práce. Jako malá odměna na ně čekalo překvapení v Biškeku, věřím, že si to právě docela užívají :o))) Více o tom se budete ale raději dozvídat postupně :o).

Dojechali aneb cesta El Lanďákem do Kyrgoše Posádka: Bičák – drsný velitel vozu, Markéta – nástěnkářka a překladatelka, Quip – hlavní nightrider, Jehňák – spojovatel a dezinformátor Trasa tam: Praha – F-M – Třinec – Krakow – Kijev – Charkov – Voroněž – Samara – Žiguliovsk – Čeljabinsk – Troick – Astana – Balchaš – Biškek (CZ-PL-UA-RF-KZ-KG) Celkem 6000 km za 5 a půl dne. Naše nejen pozitivní, ale především intenzivní zážitky z cesty: Frýdek-Místek – převzetí El vozu – zjišťujeme, že uchází pravá zadní pneumatika, vedro Třinec – překládka a doplnění zásob (10 vařených vajec od pí Bičové), poslední sprcha, vedro Kdesi v Polsku – první potíže s klíčem – nejde s ním otočit, zhruba po půl hodině nervů a cloumání s volantem se daří nastartovat, až do konce cesty klíč raději nevytahujeme, vedro Ukrajina – ještě horší cesty než jsme čekali, Quip poprvé za volantem dostává hned první pokutu, kterou se daří umluvit na úplatek 20 dolarů (původně 40, pozn. dezinformátora), vedro Kijev – Dalibor volá, jestli jsme si všimli, že uchází zadní kolo, vedro Kdesi na Ukrajině – večerní mytí v jezírku s lekníny, Markéta s Petrem s překvapením zjišťují, že v Biškeku máme být už o tři dny dříve, takže žádné zastávky, valíme, co to jde, v průměru 60 km/hod, vedro UK/RU hranice – celkem 5 hodin vyřizování, dvanáct razítek, šest zkažených formulářů, dvě piva a 10 dolarů úplatku na vyžádání: „Dejte nám něco, co vám nebude chybět a nás to neurazí.“ (nejedná se o úplatek ale o „poplatek“ za neprohledání vozu, pozn. dezinformátora), od této chvíle už žádný splachovací záchod, vedro Toljatii – koupačka v přehradě na Volze uprostřed města, nastojaščee ruskoe moroženoe - mňam, vedro RU/KAZ hranice – celkem 4 hodiny čekání, dvě piva a jen osm razítek Astana – megalomanská fata morgána uprostřed stepi, projíždíme a za chvíli jakoby nikdy nebyla Kazašská rovina – větší, než jsme čekali, do nedohledna, do nekonečna, všude, asfalt lepší, než jsme čekali, valíme i 100 km/hod, občas asfalt náhle končí a v bouřce se mění na kluzké bahno, šašlik, vedro Balchaš – koupeme se mezi odpadními trubkami a krávami v opuštěném polorozpadlém městečku, vedro KAZ/KG hranice – po projetí kazašské kontroly zjišťujeme, že nightrider a dezinformátor mají víza do KG až od zítřka… nezbývá, než čekat 16 hodin v úzkém pásmu nikoho, zpátky už nemůžeme, informujeme o situaci telefonem místní spojku a obratem dostáváme jasné instrukce: Jděte za náčelníkem Míšou a řekněte: My Češi. Náčelník je velmi mocný, svojí silou způsobí, že všichni celníci najednou zavřou oči a my procházíme do Kyrgyzstánu. Biškek – dospáváme den a půl v luxusním hotelu, konečně ve vodorovné poloze s nataženýma nohama a s výhledem na zasněžené hory, klimatizace Cesta zpátky bude delší, o to méně pohodlná.

Kde dosly vajicka od pani Bicove?

sirotci si zadaji dalsi info :-), kompromitujici fotografie (pan Q za volantem, pan Q s alkoholem) a podobne. Uzivejte, holomci :-)

moc vám já i maminka držíme palce,hezky lítejte ipřistávejte a užijte si to.Pozdravujeme našeho HONZU.Pusu maminka s babičkou